Nejblíže byl Scotty se svým tipem 21 367 (sekl se jen o 661 slov, což dělá chybu 3% z celkového počtu, to je hodně dobrý výsledek). Takže vzhledem k tomu že je na stejné fakultě, takže mu ji předám asi osobně. Nezoufejte, do prázdnin chystám alespon ještě jednu soutěž.
Poslední dobou píšu a jen píšu - bakalářku. Když už mám chvíli volna (kdy nepíšu) tak dělám něco smysluplného typu čtení knih. Takže jsem poněkud zanedbával tento blog a jistě chápete že jsem jaksi vypsána zároveň nevim které téma dříve načít, protože tenhle multitématicky blog vystihuje mé multi-aktviity běžného dne.
Navíc 26.5 to byl již jeden rok kdy jsem nasadil počítadlo přístupů na tyto stránky. Za tu dobu sem přišlo něco přes 16 000 lidí, čehože si velmi vážim.
Abych se trochu omluvil pravidelným čtenářům a poznal nové čtenáře, připravil jsem soutěž o knihu Debordelizace hlavy v ceně 399,- Kč. Mám dva kusy této knihy, jednu s plno poznámkami si nechám, druhou netknutě-nečtenou vkládám do této soutěže. Kniha popisuje to jak si vyčistit mozek, využívat ho na 100%, přináší spoustu rad jak stihnou více věcí v kratšim čase či jak dosáhnout více než ostatní. Kniha je od Ivo Tomana, autora takových knižních titulů jako je Marketing a Strategie - Instinkt zabijáka či známe výuky angličtiny TAXUS.
Otázka je velmi prostá a hádací:
Kolik slov je v mé bakalářce Technologie firmy Google a jejich využití ve firmě ke dni 31.5.2009 ?
Je to již několik let co všichni mluví o virální marketingu, jenže většina lidi zápasí s tímto pojmem na teoerické hladině. Připadá nám to jako dobrý buzzword stejně tak jako Web2.0 - ale opět ho nikdo neumí pořádně uchopit.
O virální marketingu se začalo nejvíce mluvit v době po úspěšném zavedení videoserveru YouTube. Tento druh propagace využívá lidi a jejich kontaktů pro šíření informace. Stačí vymyslet chytré, vtipné a zajímavé sdělení (většinou video) a podnítit uživatele internetu aby si ho sami posílali. To probíhá většinou v pracovní době (spolu s inspirujícím prezentacemi), pomocí emailu a vyznačuje se množsvým emailových adres v těle emailu spolu se slovy "Fwd:" a "Re:" :-) Lidi se zkrátka rádi podělí o zdánlivě zajímavé věci..
Ve videu je značka řečena přímo, nebo je otázkou času kdy vyjde z amatersky natočeného videa , že šlo o čistě profesionální zakázkovou práci.
Flashmob je druhým pojmem který je poněkud nový a možná většině lidí neznámý, ačkoliv se s ním již setkali (ne přímo osobně, ale třeba zprostředkovaně). Cílem je seskupit v jeden okamžik velký počet lidí na jedno místo vykonávající stejnou činnost, která je naprosto absurdní a nevšední narozdíl od ostatních. Všichni účastnící spiklenecky pokukuji jsou rádi za účast v něčem tajném - jiném - zajímavem. Zbytek netušících lidí jen zmateně pozoruje co se to zrovna děje. Po skončení se všichni rozejdou, nejlépe neorganizovaně. (Více se rozepíšu v jednom z připravovaných článků, nyní chci ukázat jak svěle se této myšlenky chopila britská firma T-Mobile a vytvořila tento spot)
T-Mobile Advert "Lifes For Sharing
Stalo se tak 15 ledna na stanici v Liverpoolu, kdy 400 tanečníků vpadlo do běžné všední nudy a stereotypu. Dokázala příjemně narušit celý den, tak aby o tom mohli mluvit svým známým že byly u toho. Stejné pocity zažívají cestující v autobuse, kteří jedou kolem nehody - vytrhnutí ze steretoypu. Líbí se mi ta pravá radost lidí, kteří se přidají nebo jen tak postávají a usmívají se. Jako kdyby všechny spojila hudba - a přitom stále jde o reklamu. Část tohoto sestřihu běžela v televizi, takže šlo jen o rozšíření okruhu působnosti - jinak stále hlavním cílem je internet.
Splňuje to základní princip flashmobu (najednou moc lidi, dělají stejnou věc, pak se rozejdou), virálnosti (kolik lidi si to asi přeposlalo a přepošle), navíc toto video mělo dohru. Na Facebooku vznikla událost, která přílákala 12 000 (!!) lidi, kteří si akci chtěli zopakovat. Bohužel to nemělo ten správný efekt. Ale považte. Jedna firma dokázala ovlivnit myšlení více než deseti tisícům lidí, kteří neváhali a šli v určitou dobu někam.. Je zde vidět určitý hlad po něčem typu "být u toho"
Nakonec po 15 minutách policie usoudila že tento dav musí nějakým způsobem rozpustit.(se nedivim)
A to není vše. Po úspěšném videu přichází ještě lepší propagace a ještě lepší akci. Využili známost akce a odkázali na ní ve svých reklamách. Video bylo zveřejněno pouhé 4 dny před akcí.
Taky kdo by se nechtěl zúčastnit, že ?
T-Mobile Sing-along Trafalgar Square
Mezi lidi bylo rozdáno přes 2000 mikrofonů. Opět můžete vidět skvělou práci, která je více virální než čistý flashmob. Navíc využití téměř typické anglické písničky, pocitu toho být u toho, přítomost zpěvačky P!INK, zazpívat si, odreagovat se. To jsou všechno parametry, které dnešní unavená společnost všemi nutícimi prostředky ke koupi produktu, hledá :-)
Jsem rád že taková videa vznikají, bohužel že ne v České republice.
Máte chuť udělat virální reklamu nebo jen vyzkoušet flashmob pro podporu Vaši značky. Můžu poskytnout konzultaci či pomoc zorganizovat, více na codeasi+viral@gmail.com
Jsou tomu bezmála tři měsíce,kdy jsem se vrátil z krátké návštěvy evropské destinace jménem Brusel. Chtěl jsem si nechat odstup, protože při příjezdu jsem byl plný dojmů. Po této časové odmlce se snad budu věnovat jen těm nejpodstatnějším věcem (už teď vidim že to bude těžké).
Článek mám rozepsaný dlouho, protože jsem nebyl schopný tvořit přijatelně čtenou formu. Navíc jsem si v posledních týdnech pokládal otázku, zda takový článek má cenu psát - ano má, protože stále dostávám stejnou otázku: "Jak tam bylo?", "Co Entropa?" a "Co angličtina", takže jednodušší bude sepsat písemně :)
Abstrakt :-) Jak je známo ve vodách internetu se cítím jako ryba ve vodě, to je spojeno s mojí chuti dozvídat se nové věci (i když to někdy upadá). Dozvěděl jsem se takhle od Barbory Zýchové (evangelistka Microsoft ČR) o evropském projektu TH!NK ABOUT IT. S chutí nesobě vlastní jsem se s Suchoschem registroval. Jaká nás provázela radost míšena se zděšním jsme byli vybrání právě my dva. Poslední kapku nedůvěřivosti odpařil fakt, kdy nám byly zaslány informaci o zabookvaání letenky. Po dlouhém rozhodování (kdo mě zná, ví o čem píšu) připadlo definitivní ano.
Den nultý - příjezd Z pražské Ruzyně jsme odlétali zhruba 17:15, na pravidelném spoji ČSA Praha-Brusel. Spolu s námi v letadle sedělo pravděpodobněji více úředníků, vracejících se do práce (berouc cestu letadlem, jako já jízdu metrem) než turistů za krásami Bruselu. Vedle mě seděl člověk učící se francouzštinu, takže po očku jsem si zopakoval pár slovíček. Během letu jsme dostali krátké občerstvení v podobě miniMINIBAGETY (na délku tak 8cm) a k piti jsem si dal moji klasiku do letadla - Tonic.
Pro někoho jako vagon metra :-)
Po zhruba hodince letu jsme přistali na bruselském letišti. Následovalo dopravení do hotelu (vlakem + metrem) a pak na warm up party, kde probíhalo neformální přivitání. Na recepci v hotelu na nás musela koukat jako na exoty, protože se Suchosch ještě zeptal zda když máme každý pokoj pro sebe, zda můžeme někoho očekávat dalšího. (třeba nějakého kolegu z jiné země). Její poněkud zmatená odpověd na naší více zmatenou otázku zněla ne. Tak to dopadá když vám někdo objedná kompletní komfort a vy netušíte co máte dostat :-)
iPhone v akci: Vylezli jsme a netušili jsme kde jsme. Zkusil jsem najít nejblizší wifi, bohužel. Takže jsem se rozhodl obětovat Vodafone Data Roaming. Načetla se mi mapa, GPSka našla polohu, vyhledal jsem hotel a nechal navigovat. (mapu jsme v té době neměli, i když se míchají názvy ulic ve vlámštině a francoužštině). Musím řící že v tuto chvíli jsem za hloupý telefon byl rád.
Musim uznat, že toto bylo opravdu vostré jak by někdo poznamenal. Nejen že jsem byl unaven po cestě (i když krátké), ale když k tomu přidám plynně/rychle mluvící spolu účastníky (jak jsem později zjistil, většina studovala v jiné zemi než za jakou přijela), bylo obrovským úsilim porozumět (přidám-li hluk bruselské butiky), doteď se obdivuji za solidní výkon :-)
Popil jsem zázvorový Tonic, zjistil jak jsou všichni do projektu nášlápnutý. Jinak pokud chcete zapadanout doporučuji za každou větou použít slov awesome :-) Cestou jsme jeli společně do hotelu, nakonec shuffle bus nepřijel. Takže jsme došli společně po svých. Na pokoji jsem prolistoval co dávají v televizi, mile mě překvapilo že v tu dobu (kolem 1h ráno) dávali tříhodinovou němou Intoleranci od Griffitha. Sice jsem ji ještě neviděl, ale dal jsem přednost koupeli a spánku..
Brusel na mě působil nějak divně. Centrum kde působí politici vypadá velmi pěkně, luxusně moderně. To kontrastuje se zbytkem, kde jsem si přišel jako spíše někde v letovisku Tunis či Turecko. Je to kosmopolitní město, které vychazí z historické tradice kdy spolu s Nizozemskem měli silné námořnictvo a budovali kolonie. A jak se to projevovalo ? Daleko větší promíchanost obyvatelstva, když už nějaká ulice smrděla - tak to byl opravdu recht smrad, obchody (u nás turecké/arabské obchody jsou po jmenovkou české či americké společnosti, navíc s ukrajinkou nebo ukrajnimce) přímo s arabskými nápisy a seděli tam stejné typy lidí. Ovšem má to svoje kouzlo, jen je to pro středočecha nezvyk...
Tato stanice metra mě naprosto nadchla. Připadal jsem si jako v galerii moderního úměni :-)
Lístky se kupuji z automatu. Jeden jump (=jízda) vyjde na 1EUR
Pěkné přivitání, toto je obálka hotelového časopisu :-)
Jízdenka na vlak
Jízdenka na metro
Vagon metra
Dveře vagonu se otevírají táhnutím
Všude zmíněno že Brusel je městem komiksů
Druhou volnou postel jsem využil jako odkladiště :-)